Celkový rozsah výcviku je 1400 hodin
Teorie a nácviky (550 hodin)
- 100 hodin prezenční teorie a metodologie
- 100 hodin praktického nácviku
- 150 hodin samostudia literatury
- 150 hodin přípravy a obhajoby závěrečné práce (studium, zpracování, konzultace a
následně obhajoba závěrečné práce
- 50 hodin – letní workshop„ OD camp“ případně další odborné semináře
Sebezkušenostní část – skupiny o původní rodině, mindfullness, práce s deníkem (320 hodin)
Supervize – supervize vlastní terapeutické práce (230 hodin), z toho 200 hodin skupinová supervize a 30 hodin individuální supervize
Stáž – praxe – platí pro větev výcviku ČAP (300 hodin) v týmu v oblasti péče o duševní zdraví pod mentoringem – (psychiatrické nemocnice, psychiatrická oddělení, CDZ, stacionáře, adiktologická pracoviště, terapeutické komunity, terapeutická střediska, poradny, diagnostické ústavy, SVP atd…) za intervizní a supervizní podpory.
TEORIE A NÁCVIK
V dialogickém přístupu je teorie s praxí od počátku neoddělitelně spjata. Všechny teoretické části výcviku budou přímo provázány s praxí, leckdy budeme praxí začínat a až pak se dostaneme k teorii.
V průběhu pěti let výcviku se budeme v teoretických seminářích věnovat například těmto tématům
- Historie Otevřeného dialogu (rodinná terapie, systemické přístupy, léčba přizpůsobená potřebám)
- Filozofická východiska Otevřeného dialogu, hodnoty a principy Otevřeného dialogu, OD jako filozofie, psychoterapeutická metoda i způsob organizace péče (příklady kazuistik)
- 12 klíčových prvků v OD, responzivní naslouchání, vztahové otázky, normalizace, přerámování
- Sociální sítě, síťové setkání, organizování síťových setkání,
- Porozumění akutní psychotické krizi v kontextu sociální sítě
- Reflektování, různé způsoby reflektování
- Porozumění traumatu, Dialog a tělo, dialog a práce s emocemi
- Teorie vztahové vazby
- Místo Otevřeného dialogu mezi ostatní mi psychoterapeutickými směry, jejich propojení s OD, účinné faktory OD
- Porozumění sociálním a kulturním kontextům ve vztahu k psychoterapii
- Možnosti využití principů Otevřeného dialogu v organizacích a při budování týmů, intervize v duchu Otevřeného dialogu dialogu
- Pojetí psychopatologie v kontextu Otevřeného dialogu
- Psychoterapeutické posuzovaní a nástroje psychoterapeutické intervence, škály využívané pro měření efektivity a procesu Otevřeného dialogu
- Otevřený dialog a farmakoterapie (obecné informace o psychofarmakoterapii v kontextu otevřeného dialogu
- Zapojení peerů a peerovská hnutí (svépomocná hnutí a skupiny
- Výzkum dialogické praxe
- a další
NÁCVIK
Nácviková část výcviku zahrnuje 100 výukových hodin a začíná již hned v prvním ročníku a to nácvikem základních dialogických dovedností (rozvíjení responzivního naslouchání, vyladění se na klienta, kladení otevřených otázek, rozvíjení dovednosti vytvořit bezpečný prostor atd.). Významný čas je věnován nácviku reflektování. Krok po kroku se pak postupně nácvik dovedností rozšiřuje až k nácviku vedení síťových setkání, nejčastěji formou hraní rolí. Skrze praktické nácviky mohou frekventanti rozvíjet také svou dovednost a kapacitu unést intenzivní emoce v různých situací krizí.
Kromě osvojování si komunikačních dovedností vedení dialogu se mohou účastníci skrze nácviky seznamovat s jedním z nejdůležitějších principů OD, kterým je tolerance nejistoty. Budou trénování k dovednosti mít otevřenou mysl, nedělat si příliš rychlé úsudky, protože to může být překážkou v objevování nových významů. Kapacita tolerovat nejistotu se nedá naučit v rámci teorie, ale je nutné ji rozvíjet skrze konverzaci a ztělesněnou zkušenost v praktických nácvicích. V průběhu nácviků mohou účastníci také rozvíjet klíčovou ingredienci pro vedení síťových setkáni a tou je důvěra – jak v proces, tak v kolektivní dialog i důvěru v kolegy. Nácviky budou probíhat v různých aranžmá: ve dvojicích, trojicích i větších skupinkách. Zhruba od čtvrtého setkání již probíhá nácvik síťových setkání, a to jednak formou hraní rolí, kdy si přehráváme reálné či smyšlené situace z praxe a jednak formou intervizí, kdy jsme v setkání sami za sebe jako pracovníci. Pro nácvik komplexních síťových setkání je pak nejčastěji skupina rozdělena do dvou skupin, kdy každý z frekventantů zde má svoji roli.
Pokud to bude možné, budeme pracovat i přímo s klienty a jejich sítí. Díky tomu, že budeme v jesenickém regionu, budeme mít jedinečnou příležitost pracovat s klienty Zahrady 2000, kde se přístup Otevřeného dialogu využívá. Bude pochopitelně záležet na tom, jestli budou aktuální klienti mít zájem zažít si síťové setkání ve výcvikové skupině.
Tyto nácviky tvoří podstatnou část výcviku, protože to je jedna z nejdůležitějších zkušeností, co může výcvik dát: vyzkoušet si „nanečisto“ psychoterapeutickou práci a dostat k ní zpětnou vazbu jak od ostatních frekventantů, tak od lektorů.
SAMOSTUDIUM, PÍSEMNÉ REFLEXE A DIALOGICKÉ ROZPRAVY NAD ODBORNÝM TEXTEM
K samostudiu frekventanti dostávají mezi jednotlivými výcvikovými bloky zadané odborné texty k prostudování a ke každému odevzdávají svoje písemné reflexe. V rámci výcvikových setkání se u těchto povinných textů budeme zastavovat, abychom se pokusili jim společně co nejlépe porozumět a uvažovat nad využitím myšlenek v nich obsažených. Jakkoliv se zejména ze začátku většina zdrojů týká Otevřeného dialogu, teoretická část výcviku má daleko širší záběr: budeme se učit o rodinné terapii, reflektujících procesech, systemické praxi, sociálním konstrukcionismu, intersubjektivitě, attachementu, velká pozornost bude věnována tématu traumatu atd. V pozdějších částech výcviku se také budeme dostávat k obecnějším východiskům psychoterapeutické práce, získávat přehled o různých psychoterapeutických školách a o specifických tématech jako je farmakoterapie v OD, krize s důrazem na psychotické krize, závislosti, apod. Skrze teoretické semináře si budou účastníci také budovat pevné základy pro povolání psychoterapeuta.
SEBEZKUŠENOST
Sebezkušenost považujeme pro práci psychoterapeuta za zásadní. Jde o hluboký proces sebepoznání a sebereflexe, který umožňuje stát se efektivnějším a empatickým průvodcem v procesu psychoterapie. Vede k lepšímu porozumění vlastním emocím, myšlenkovým vzorcům a reakcím, což je nezbytné pro vytváření bezpečného a podpůrného terapeutického prostoru. Kromě toho, vnímavost k vlastním emocím a zkušenostem přináší terapeutům hlubší porozumění lidskému utrpení, což zvyšuje jejich schopnost empatie, autentického spojení a vytváření důvěry v terapeutickém vztahu. To je důležité také proto, že práce v duchu OD nespočívá tolik v intervenci odborníků, nýbrž v emocionální výměně mezi členy sociální sítě včetně terapeutů a dochází tedy ke sdílené emocionální zkušenosti. Sebezkušenost pomáhá také identifikovat a zpracovat vlastní „stíny“ – nevědomé aspekty osobnosti, které mohou ovlivnit terapeutickou práci, kdy terapeutova nevyřešená emocionální záležitost ovlivňuje jeho vnímání a interakci s klientem. Význam sebezkušenosti se také odráží v schopnosti terapeutů udržovat si emocionální rovnováhu a dobrou duševní hygienu. Práce s lidmi v psychické nouzi může být emočně vyčerpávající a bez dostatečné sebereflexe a sebepéče mohou terapeuti trpět vyhořením. Sebezkušenost tedy slouží jako ochranný faktor, který pomáhá terapeutům obnovovat své vnitřní zdroje a udržet si profesionalitu a osobní pohodu.
Výcviková sebezkušenost má 3 základní formy:
- Trénink všímavosti a zaměření na práci s vlastním tělem
Pravidelná praxe všímavosti vede k sebepoznávaní, k prohloubení uvědomování, zvýšení vnímavosti k vlastním tělesným prožitkům, zkoumání svých silných stránek ale i limitů, vede k otevřenosti, empatii, soucitu a sebesoucitu. Díky těmto vlastnostem se rozvíjejí faktory, které pozitivně ovlivňují terapeutický proces jako je schopnost naslouchání, bytí v přítomnosti, introspekce, reflektování toho,co se v nás odehrává. Také nám umožňuje lépe vnímat své vlastní potřeby, být více odolnějším a předcházet syndromu vyhoření. Tyto vlastnosti považujeme za zásadní pro jakýkoliv terapeutický přístup a jejich kultivace je možná zejména pravidelnou praxí. Sebereflexe pomocí praxe všímavosti je založená zkoumání skrz sebe a svojí vlastní prožitky, proto je považujeme za důležitou součást osobní zkušenosti frekventantů výcviku. Hovoříme o ztělesněné zkušenosti (sdílíme společně přes tělo, dříve než je zformulováno slovy). Tento typ sebereflexe bude zasazen do každého výcvikového setkání v podobě praktických cvičení s následným vzájemným sdílením prožitků a zkušenosti v skupině.
2. Sebezkušenostní semináře o původní rodině
Zkušenosti z naší původní rodiny nás do značné míry ovlivňují po celý náš život a zasahují samozřejmě také do naší pracovní oblasti a práce psychoterapeuta. Emoce, které jsou uloženy v našem nevědomí mohou být „slepými místy“ které pak mohou ovlivňovat naše terapeutické dovednosti a spolubytí s dalšími lidmi. Zvědomění si kořenů vlastních strachů, ale také svých silných stránek a zdrojů je důležitou součástí výcviku
Na tuto část výcviku jsou frekventanti rozděleni do dvou skupin (max. 10 osob v každé skupině. V každé skupině je přítomen jeden lektor, jehož základní rolí je starat se o bezpečný prostor pro sdílení. Základním účelem této sebezkušenostní části výcviku je přímo prožít vztahovou podstatu člověka zaměřením se na svou původní rodinu. Jejím přímým zapojením v rámci domácích úkolů a reflexí ve skupině si frekventant uvědomuje, že u mnoha zásadních témat, které může vnímat jako individuální, je možné vystopovat bohatou rodinnou historii. Tím může můžeme také lépe porozumět důležitosti zapojování sociální sítě při terapeutické práci a může,e na vlastní kůži zakusit, jak může být pro klienty zapojení jejich sociální sítě na jednu stranu náročné, ale na druhou obrovsky užitečné.
Ještě před začátkem této sebezkušenostní části jsou frekventanti požádáni, aby si vytvořili svou sociální mapu, která zahrnuje i genogram. Každý má vyhrazený čas k prezentaci své sociální mapy včetně genogramu, poté dostává prostor zbytek skupiny k nabídce reflexí a na závěr vede lektor s prezentujícím rozhovor, v němž mohou (ale nemusí) reagovat na reflexe účastníků.
V podobném duchu se odehrávají i další semináře. Frekventanti dostávají různé úkoly, do jejichž zpracování musí zapojit i členy své původní rodiny.
K těmto úkolům dostávají frekventanti podrobnější zadání. Vypracované úkoly přinášejí na výcvikové setkání, kde je prezentují a získávají reflexe od ostatních. V některých případech mohou být další členové skupiny zapojeni například tím způsobem, že společně píšou dopis členovi rodiny konkrétního frekventanta. I v této části pracujeme skrze reflektující dialog.
3. Práce s deníkem, deníkové skupiny.
Frekventanti budou po celou dobu výcviku vedeni a usměrňováni ke specifickému způsobu psaní deníku. Východiskem pro psaní deníku je praxe všímavosti a tzv. therapeutic journaling. Věříme, že takové psaní deníku nese sebou jinou formu sebezkušenosti v podobě bytí se sebou samým skrz formulování psaného slova. Psaní deníku je forma sebereflexe, která může vést k formulaci témat, k prohloubení uvědomování vlastního prožívaní, k podpoře vnitřního dialogu a k rozvoji reflektujícího uvažovaní. Výhodou a podmínkou této formy sebezkušenosti je pravidelnost i mimo výcvikové setkání. Deník si budou frekventanti nosit na setkání jako materiál pro práci ve skupině. Prezenční část práce s deníkem bude probíhat formou rozboru a sdílení v deníkové skupině.
SUPERVIZE
Od třetího ročníku se součástí výcvikových setkání stávají skupinové supervize. Frekventanti jsou rozděleni do dvou skupin, v každé bude jeden / jedna supervizor/ka. V této chvíli je tedy již potřeba, aby frekventanti měli svoje klientské případy, ideálně i nahrávky (audio či video) sezení. Supervize umožní učit se na základě vlastní terapeutické zkušenosti. Je to příležitost vrátit se ke své vlastní práci, uvědomit si a pojmenovat, co jste v té konkrétní situaci dělali, uvažovat o alternativách, které jste měli k dispozici a na základě těchto reflexí získat vodítka do další práce.
Kromě těchto výcvikových supervizí ve skupině je zapotřebí pro úspěšné ukončení výcviku absolvování minimálně 30 hodin individuálních supervizí mimo výcvikový prostor. Frekventanti mají k dispozici seznam supervizorů pracujících dialogickými nebo příbuznými přístupy.
Supervize v Otevřeném dialogu je specifická, odráží principy tohoto přístupu, který klade důraz na rovnost, otevřenost, transparentnost. Frekventanti jsou vedeni více k zaměření své dilemata a nejasnosti v procesu práce s klienty, než mluvení o klientech (bez nich). Zahrnuty jsou všechny hlasy ve skupině, což podporuje různé perspektivy a způsoby vyjádření, s cílem umožnit komplexnější porozumění situacím. Cílem supervize je vytvořit bezpečné prostředí a prostor pro dialog mezi všemi účastníky. Skupinové supervize probíhají v různém uspořádání, kdy je každý člen supervizní skupiny zapojen, součástí supervizí je využívání reflektujících procesů.